Inspirace

 "Inspiraci dostávám ve 4 hodiny ráno, když se jdu na WC vyčurat." Salvator Dalí

Když  mi bylo 16 let, napsala jsem si seznam stovky přání, čeho bych chtěla v životě dosáhnout, co bych chtěla zažít a umět. Nejsou to žádné malinké přáníčka a tak jde plnění seznamu pomalu. Některé přání jsou nesplnitelné - umět mluvit se zvířaty, jiné zase hodně obecné - umět zpívat (no kdo to má posoudit?) a spousta přání je vlastně nedefinovatelná - třeba potkávat zajímavé lidi. Tento víkend jsem si však uvědomila krásnou věc a splnila si tak další bod ze seznamu a mohla si udělat dvanácté kolečko na tom vzácném kusu papíru. Mělo číslo 42 a znělo: "Inspirovat druhé."

Možná hloupé přání a možná se mi tehdy zdálo nesplnitelné. Ale už tehdy jsem věděla, že je to krásný pocit! Vždyť život je celý o inspiraci a motivaci, kterou získáváme z knih, televize, z příběhů, ale hlavně od lidí, které ve svém životě potkáváme.

Myslela jsem si, že abych pro někoho byla inspirací, je potřeba vykonat nějaký velký čin a nechat lidem možnost, aby se následně mohli "opičit." Během jednoho týdne se mi staly tři drobné příhody, které mi ale otevřely oči. Kamarád se mi tak dlouho snažil vysvětlit co miluje na zimní přírodě (protože já zimu nerada a raději volím teplo rodiného krbu), až z toho vznikl překrásný článek opěvující zasněženou krajinu. Můj bývalý přítel se neskutečně změnil, zhubnul, změnil svůj postoj k životu a hlavně se z něj stal usměvý a pozitivní člověk. Když jsme se po dlouhé době potkali, ptala jsem se, co se to s ním stalo, protože jsem ho opravdu (v pozitivním slova smyslu) nepoznávala. Vyprávěl mi, že za to může žena, kterou potkal, ale taky přiznal, že umění říkat lidem  hezké věci a usmívat se na svět má (alespoň trošinku) ode mě. A já si vždycky myslela, že prostě jenom neumím držet jazyk za zuby a vždycky každému cokoliv vyklopím. No a do třetice se mi účastník na víkendovce svěřil, že by chtěl taky neco uspořádat, že mu přijde, že se tím člověk naučí řešit problémy a může ho to posunout v životě dál. Mileráda jsem mu nabídla místo v týmu na další akci a přitom se unechala unést blahým pocitem...ještě den přetím jsem si málem rvala vlasy, že se mi nepovedlo dobře ukočírovat seznamovací hru, byla moc dlouhá a účastníci budou otrávení, znudění a že je to špatný začátek akce.

Prostě jsem si uvědomila, že inspirace vůbec není o tom někoho, nebo něco okopírovat, naopak, je to o tom, udělat to ještě lepší a posunout tak svět zase o kousek dál. A tenhle způsob inspirace se mi zatraceně líbí!