Napsala jsem si básničku. Je o mě, jenom o mě, vím, trochu sebestředná. Snad mi to ale odpustíte, potřebuju se naučit být sebestředná, abych mohla být tím, čím jsem...
Jsem sama sebou,
jsem kapky rosy (co zebou),
jsem tulák po hvězdách,
jsem prach na cestách,
jsem na věky ztracená.
Jsem struna na kytaře,
jsem puntíkatá sukně (to jen na jaře),
jsem hrnek na čaj (půllitrák),
jsem svojí odvahy práh,
jsem nikdy nenalezená.
Jsem ticho lesa,
jsem břeh (horského plesa),
jsem vůně ohně (uleželá),
jsem to místo, kde jsi byl včera,
jsem poslední cigareta.
Jsem dětský obraz (tak naivní),
jsem tichá řeka (jsem na i v ní),
jsem mladičká básnířka,
jsem prostých slov havířka
jsem navždy uvězněná v podzemí.
Jsem kruh (bez začátku, bez konce),
jsem ztracená ovečka (bez zvonce),
jsem předtím, teď i potom (prostě navždy)
jsem nikým a ničím (vidí to každý)
jsem žena čekající na objetí.
Žádné komentáře:
Okomentovat