K maturitě z výtvarky je potřeba nejen ovládnout dějiny a teorii umění, ale i vytvořit maturitní práci. Želbohu, kreslit, ani malovat neumím a tak jsem přemýšlela, co vytvořit uměleckého, avšak víc "vyráběcího." Volba padla na mozaiku a tak jsem se nadšena tímto nápadem pustila do díla...
Krok jedna - sehnat materiál
Optimisticky jsem za tímto účelem hned v září naklusala do Baumaxu, kde mi málem vynadali. Zkusila jsem tedy štěstí v Hornbachu, kde to "sice oficiálně taky nemůžou, ale za domem je kontejner a ten je přece volně přístupný," mrkl na mě spiklenecky jeden ze zaměstnanců. Následovalo tedy několik cest s kolem a brašnama, abych je plně naložila kachličkama a udělala z nich kupičky v jednoum koutě pokoje tomu vyhrazeném.
Protože jsem nechtěla dělat nic na stěnu, rozhodla jsem se pro stoleček. Ikea to jistí, ale něco staršího by bylo hezčí, říkala jsem si. Štěstí se na mě úsmálo a taťka mi ze služebky přivezl oprýskaný, napůl rozložený stoleček. Vypadal dost odporně, ale já jsem se rozhodla to změnit. Dobrodružství mohlo začít.
Krok dva - chce to dokonalý motiv
Navrhla jsem si několik předloh na papír, nic se mi ale ve výsledku nelíbilo. Nakonec mě za zvuku písně Poslední cestující od Radůzy napadly dva kruhy. V písni se zpívá: "A já běžím nocí k misce s mlékem, ale ta je vzhůru dnem." Modrý kruh představuje misku prázdnou a otočenou, bílý kruh znázorňuje misku plnou mléka. Třetí kruh jsem potom přidala pro lepší rozložení v prostoru, ale pro vzletné účely můžu klidně tvrdit, že je to měsíc. Kruhy jsou potom obskládané směskou různých hnědých odstínů, představující tmu a noc.
Krok tři - práce začíná
Prvně bylo nutné zkultivovat stoleček. Odmotala jsem z něj odporné plastové provázky, celý jej osmirkovala a vysála z jeho oblých tvarů prach. Vrchní oprýskanou desku jsem seřízla po stranách a přišroubovala (rozumějte udělala díry nebozízkem a poté nasadila vruty - super nápad, kdyby mi u čtvrté díry neodešel nebozízekdo nebozízkového nebe) na ní koupenou smrkovou desku o rozměrech 40x40cm.
Krok čtyři - a teď to výtvarno
Skládání mozaiky byla mnohem větší věda, než jsem předpokládala. Rozmlácené kachličky jsem k sobě přikládala a různě otáčela mnoho hodin, než vznikly 3 kruhy. Potom při lepení, se mi to ve výsledku stejně celé posunulo a malinko jinak a skládání mě čekalo znovu. U pozadí už jsem postupoval tak, že jsem vždycky kousek naskládala a potom ho přilepila, a tak pořád dokola. Bylo potřeba pracovat přes den, protože vždy bylo potřeba nějaký tvar kladívkem upravit a kdybych to dělala v deset večer, asi by mě sousedi neměli moc rádi. Prsty jsem měla ulepené od lepidla, střepinky rozbitých kachliček po celém pokoji, ruce pořezané od ostrých hran, ale 1. února jsem vítězně dokončila celý motiv, juchůůů!
Krok pět - chvíle kdy tomu přestanete rozumět
Tři dlouhé týdny jsem střádala síly a potom se vydala do Uni hoby, hned u vstupu jsem ucítila nenávistné pohledy prodavačů:"Ženská, v sukni! Ta tomu nerozumí!" Pro svůj klid jsem jako první vybrala dvoumetrovou dřevěnou lištu, s kteroužto v ruce jsem se cítila silnější a sebrala jsem tedy odvahu se zeptat. Odcházela jsem se spárovací hmotou, stěrkou, lepidlem a samozřejmě dřevěnou lištou. Level completed!
Krok šest - občas se něco nepovede
Následně jsem zjistila (praktickou zkouškou), že lištu se skosenýma hranama prostě neumím použít. Takže jsem u Cupáka koupila hezky rovnou a pomocí ní a lepidla konečně dala celé práci "tvar," - rozumějte, dřevěný rám okolo mozaikové desky.
Krok sedm - do hněda!
Obětovala jsem jednu z krabiček na svačiny a rozmíchala v ní hnědou spárovací hmotu. Tu jsem potom lžicou kydala na mozaiku a roztírala plastovou stěrkou - to byl nejlepší moment celé práce. Jen tak jsem hladila mozaiku a do všech škvírek vtírala mazlavou hmotu, vážně mě to bavilo. Trochu jsem se ale potrápila s výškovými rozdíly mojí práce.
Krok sedm - to je na provaz
Jenže, kde ho sehnat? A tak jsem strávila asi 4 hodiny pobíháním po městě a sháněním jutového přírodního provazu. Zahránili mě až v Karzu, kde jsem vykoupila všechny zásoby (30 metrů) 5ti milimetrového lana. To jsem potom doma omotala kolem nohou stolu, abych zpevnila spoje a vše slepila herkulesem (tím mytologickým silákem).
Krok osm - ladíme
A jdeme do finále! Vydrhnout kachličky od lepidla i spárovačky, začistit konce provazů, dřevěný okraj osmirkovat, naolejovat všechny dřevěné části, vysát žmolky provazu a zbytky kachliček z podlahy mojeho pokoje, přemluvit tátu, aby mě i onen výtvor hodil o školy autem.... A nakonec zapomenout hotovou práci vyfotit.
Krok devět - potřebuju právníka
Ne, tak horké to zase není. To poslední co mě čeká je totiž 7.5. obhajoba maturitní práce, před komisí, která mi bude klást všetečné otázky. Takže se mi bude hodit plná hlava nápadů a argumentů, odhodlání stát si za svým a trochu výřečnosti. Snad to klapne.
Krok deset - děkuji!
Mé velké a bezmezné díky patří všem lidem, bez nichž by tato práce nevznikla, nebo by nebyla takovou, jaká je. Jmenovitě: Pánovi z hornbachu (za tip na kachličky), Radůze (za inspiraci), spolubydlící Radce (za rady), tatínkovi (za odvoz), sousedům (za trpělivost), mému příteli (za bezmeznou podporu) a hlavně paní Melicharové, učitelce výtvarky (za všechno)!
Pečeme prvních 20 minut na 150 stupňů a poté zvýšíme na 180 a pečeme ještě 20 - 30 minut.Vyklápíme teplé, krájíme studené.
