Potvory kousavý!

Ráda bych se s váma podělila o zážitek, který ve mě zanechal hluboké vzpomínky a pro který stálo za to probdít i celou noc. Byla jsem totiž chytat netopýry...

Můj muž teď pracuje v Chýnovské jeskyni a tak se mi povedlo se zcela nenásilně vetřít se tam na návštěvu zrovna na noc, kdy byl naplánovaný odchyt netopýrů. Mimochodem, jeskyně je to překrásná, připomíná labyrint, najdete v ní hlavu draka, nebo studánku s pověstí a zázračnou vodou i podzemní kapli, vřele doporučuju.
Se setměním jsme natáhli sítě do obou vstupů do jeskyně, vytvořili na nich "kapsy" tak, aby netopýři při cestě z nebo do jeskyně do sítě narazili a spadli do kapsy, odkud se obtížně dostávali. Poté jsme seděli a koukali na obrazovku, kde kamery zachycovaly obě sítě u toho nám běžel fotbal, jedli jsme buchtu a povídali o těch prapodivných letajících myších. Jakmile se nějaký netopýr objevil v síti, následovala rychlá akce - obuli jsme se, popadli čelovku a pytlíček a běželi k jeskyni, nebo ke štole.
Museli jsme být co nejrychlejší, aby se netopýr zamotal co nejmíň, někteří se taky pokoušeli síť rozkouset...prostě chtěli ven.
Vymotat netopýra nebyla žádná sranda, vrtěl se a kousal a jeho tělíčko bylo tak křehké, že jsem se bála, abych mu nijak neublížila. Často měl křídla úplně zamotané, někdy jsme měli i problém poznat, z které strany vlastně přiletěl, jak byl zaklíněný. Nicméně jsme vždy netopýra vymotali, jen někdy rychleji a někdy pomaleji.
V pytlíčku jsme netopýra přenesli domů. Tam jsme ho zapsali a většinou zase pustili ven, nechávali jsme jen jednoho z každého druhu, další den totiž byla na jeskyni noc netopýrů, tak aby měli lidi na co koukat. Franta nám vždycky ukázal, co je to za druh a jak se to pozná (chytli jsme 7 druhů!), někteří měli obrovské uši, jiní zase byli černí, nebo měli na ocase řasy...člověk by neřekl, kolik může být rozdílů... Pak jsme je vždycky zvážili, dali jim kroužek a zapsali pohlaví a místo a čas odchytu.
Většinu večera jsem běhala pro ty malý potvory, když potom odešla Marťa, ujala jsem se role zapisovatelky. Když jsme šli spát, měli jsme jich 26, mě se klížily oči (jedno kafe bylo zatraceně málo!) a na duši mě hřál ten nejskvělejší pocit. A že to byl zážitek opravdu velký potvrzuje to, že si ještě po dvou dnech pamatuju některé latinské názvy. Ale jsou to potvory kousavý, to teda jo!

  

(Myotis myotis - největší a nejkousavější potvora)