První jarní

Každé jaro napíšu článek, prostě musím, jinak to nejde, potřebuju celému světu říct, jak obrovskou mám radost, že je tu, že konečně skončila zima, prostě miluju jaro, od února vnímám každý teplejší závan vzduchu, každé stébelko nové zelené trávy a celou svou bytostí se těším na slunce, na květy, na zeleň, na nový počátek.

Letošní jaro s sebou přineslo ten nejnádhernější začátek, který může vůbec existovat. Potkala jsem zajímavého muže a tak se příchod jara nesl ve znamení vzájemného poznávání, potkávání, rostoucích sympatií a zamilovaného snění.
První jarní víkend jsme se rozhodli strávit společně na vandru. Vlastně ne celý víkend, neb Brouk (přezdívka mého úžasného muže) se v sobotu musel věnovat oddílu a já měla taky povinnosti, setkali jsme se tedy až večer v Jindřichově Hradci.
Předtím mě ale čekala cesta stopem z Nového Města na Moravě, až do Hradce. Když svítí slunce, mám úsměv na rtech a potkávám dobré lidi...je to ten nejlepší způsob cestování! Cestu jsem si tedy absolutně užívala, setkala jsem se s inspirativní paní novinářkou, pokecala se Slovákem a zcela náhodou jsem stopla sanitku! V mnou milovaném městě, Telči, jsem si udělala čas na krátkou procházku a dokonce jsem si dopřála zmrzlinu, pocit jara byl dokonalý!
Večer jsme se setkali až za tmy, zapadli jsme tedy co nejdříve do lesa. Po výborné večeři jsme seděli v mihotavém světle ohně a Brouk hrál na kytaru. Do bosých chodidel mě chladilo loňské jehličí, nad námi šuměl les a já si po předlouhé zimě připadala zase volná, jako pták.
K půlnoci začalo nejprve kapat a potom i pár vloček prolétlo vzduchem, to mi jarní náladu malinko sebralo. Lenost stavět přístřešek byla tak velká, že jsme raději zalezli do blízkého seníku. Seno pod námi i protivětrové zábrany z karimatek z toho udělali pevnost tepla a tak mi vlastně ani nestihla být zima (což se nestává).
Druhý den nás potom čekala cesta vysokým smrkovým lesem, kolem pár bunkrů (ke kterým jsem dostala odborný výklad), šli jsme společnou cestou, povídali jsme si a bylo nám dobře.
Když jsem v neděli pozdě v noci dorazila zpět do Brna, dýchla na mě opuštěnost prázdného privátu,
všichni byli ještě na cestách, no jasně, vždyť je přece jaro! Já jsem sice musela hned v pondělí ráno (i ostatní dny) do školy a město se na mě tvářilo nějak pochmurně, šedavě a smutně, ale ten krásný pocit jara byl stále v mojí duši a nikdy nikdo mi jej už nevezme...

A malá obrázková připomínka těch dvou dnů tady.